111MUSIC 











.

Úvodní slovo autora

Častokrát jsem při své praxi učitele přemýšlel, jak hudbu povznést na určitý vyšší stupeň, aby mohla dětem poskytnout ještě větší paletu nejrůznějších benefitů. A tak v době nejtvrdších omezení kovidu, které jsou již naštěstí dávno minulostí, se začal rodit jistý koncept, který dostal název 111 MUSIC. Prvotní myšlenka, kterou jsem rozvíjel s kolegyní paní Marcelou Hanušovou Priessnitzovou směřovala k tomu, aby bylo dětem umožněno určitým způsobem svobodného tvoření hudby. Tímto vznikla učebnice se slabikářem. Teprve až časem, jsem postupně začal přicházet na jisté souvislosti, ke kterým mě z větší části dovedli moji vlastní žáci a vznikly tzv. ,,Hudební myšlenkové mapy''. Celá tato metoda dostala rázem jiný rozměr, neboť jsem ji začal rozšiřovat určitým psychologickým směrem. Navodit v dětech pozitivní imaginace, skrze řízené asociace spojené s relaxací. To byla prvotní myšlenka. Propojit je pomocí vyprávění a hudebního podkladu s pohádkovým a nadpřirozeným světem, byla část druhá. Tímto impulsem spatřilo za krátko světlo světa první CD z dílny hudebních myšlenkových map s názvem Cesta k babičce. 


Díky tomuto řízenému postupu, který v sobě nese prvky příběhu, vyprávění a na míru vytvořené hudby, která vše umocňuje, můžeme v daném žákovi evokovat jistou hudební myšlenkovou mapu, která v něm zanechá hluboké otisky, se kterými je možné dále pracovat. Jestliže například dotyčný ve svém dětství nezažíval cesty ke své babičce, nejezdil k ní na letní prázdniny atd., tak právě díky této technice si daný příběh bude moci vytvořit a ve své fantazii současně i prožít. Určité know-how je v tom, že celý příběh je vždy postaven jako jistá cesta, kdy dítě doprovází kouzelnou pohádkovou postavičku. Tím se tak vyhneme případně jakýmkoli nepříjemným prožitkům, kdy by dítě mohlo například cítit zklamání, smutek, nebo stesk, po skončení příběhu, protože se s tímto v životě nemělo možnost setkat a mohlo by mu to být líto. Aby ho to tedy nemrzelo a nebylo nešťastné, tak v každé hudebně myšlenkové mapě je v roli návštěvníka. Vždy na něj čeká kouzelná postavička, kterou doprovází každým pohádkovým příběhem. Dítě se tak snáze zaposlouchá do celého příběhu, protože cítí, že se od něj nic nečeká. Vnímá díky postavičce pocit bezpečí, ale hlavně všechny zážitky, jsou směřovány právě k této zmíněné postavičce. Dítě je tedy v roly pozorovatele, aby se ho nic osobně nedotýkalo. Tato technika je určena pro všechny děti a to bez rozdílu. Hudební myšlenkovou mapou je možné doplnit pomyslnou emocionální prázdnotu, která například dané dítě trápí atd. Scénář hudební myšlenkové mapy je sice předem připravený, ale dětská fantazie je zcela bezbřehá. A tak každé dítě si ve své představě vytvoří zcela originální a jedinečnou hudební myšlenkovou mapu, která je jen jeho a ve které se cítí krásně a to po všech stránkách. Hudba, která zde zní, slouží jako určité dokreslení, kdy může zesilovat jisté situace celého příběhu. Vytvořil jsem zde záměrně propojení hudby klavíru, klarinetu a zobcové flétny, které zní intuitivně a přesně tak, jak je v daný moment třeba.

Jak jsem již říkal, tak s žákovým prožitkem dále pracujeme, kdy ho převedeme na papír a vyjádříme ho jak obrazově, tak hudebně. Pokud poté bude dítě svoji skladbičku hrát před více lidmi, automaticky tak odpadá jakákoli tréma, nebo strach. Při samotné interpretaci dané skladbičky se jeho podvědomí propijí se zážitkem, které mělo možnost zažít. Jeho flétnička, na kterou tyto své skladbičky hraje, mu slouží, jako určitý klíč, který ho přenese do jeho vlastní fantazie, kterou mu vytvořila hudební myšlenková mapa. V dětské mysli se tak může na pozadí při hraní projektovat jeho vzpomínka z příběhu, která je vyvolána danou skladbičkou, nebo jejími úseky. Dítě má možnost se dostat zpátky do své kouzelné pohádky vlastní fantazie, kde bylo předtím. Cítí se tak štastně, ale hlavně mu tato skladbička dává smysl a význam. Vytvořilo si jí totiž přesně podle sebe a na základě vlastních prožitků z hudební myšlenkové mapy. V neposlední řadě roste jeho sebevědomí a sebedůvěra, protože pokud si dříve třeba nevěřilo, tak nyní nastává opak a zároveň si uvědomuje, že má určitou hodnotu, kterou například dříve nemělo.

Interpretacemi skladbiček, máme tedy možnost propojit žákovi představy, neboť se mu v jeho mysli promítne vzpomínka na daný prožitek z hudební myšlenkové mapy. Z tohoto prožitku vychází emoce, pocity a nálady, které poté dopovází celou skladbičku až do jejího konce. Tímto způsobem má například možnost, jak jsem již říkal si nahradit své emocionální nedostatky, které nemělo možnost prožít a které se automaticky doplní o krásné vzpomínky, zážitky, situace atd. Nebo má možnost je rozšířit o nové zážitky, které pomocí těchto hudebních myšlenkových map prožije v kouzelném pohádkovém světě. Vše si totiž tvoří přesně tak, jak potřebuje. V žádném příběhu není samo, ale doprovází určitou kouzelnou postavičkou, se kterou všemožně cestují v pohádkovém světě. Tím je zaručeno, že dítě nebude mít strach a nebude se bát. Kdykoli si dítě svoji skladbičku doma zahraje, rázem se přenese jak pocitově, tak ale i myšlenkově do svého kouzelného světa, kde je štastné a spokojené. Postupem času si tak bude moci tvořit zcela samo vlastní skladbičky ze své široké palety skutečných zážitků, které mu budou jeho život dělat hezčí a veselejší. Za každou jeho skladbičkou bude skrytý jeho osobní prožitek, kdy třeba prožilo výlet s kamarádem, cestu se svými rodiči k moři, nebo jen tak vzpomene na krásné letní odpoledne. Za běžných okolností by tuto situaci mohlo ze své hlavy zcela vytěsnit, protože každý den musí řešit školu, povinnosti atd. Možná by si udělalo několik fotografií a videí, které by umístilo na sociální síť, ale tato věc, kterou si vytvoří, mu zůstane napořád. Jako si někteří z nás vedeme deníky a zápisníčky, tak toto je ve své podstatě obdobná věc, ale s daleko větším a hlubším prožitkem. Ve fantazii a představách se meze nekladou a tak dítě může zhudebnit opravdu cokoli, co bude chtít. A až jednou dospěje a bude dospělé, bude mít zcela jedinečnou památku na vzpomínky a zážitky ze svého dětství, které bude moci říci zase svým dětem a zavzpomínat, jaké to tenkrát bylo.

Nekonečná svoboda a volnost. I tak bychom mohli charakterizovat tuto metodu, která může najít své uplatnění například u opuštěných seniorů, kteří prožívají často stavy osamocení a bezmoci, ale především u dětí - dospívajících a to jak těch, kteří řeší například nějaké problémy a nebo jsou zcela v pořádku. Metodu je možno aplikovat na obě dvě kategorie. Vhodná je u lidí, kteří například řeší problémy sociální, problémy psychického směru, v domácnosti, problémy, že nezapadají do kolektivu, nebo mají určitý hendikep v podobě špatného soustředění, hyperaktivitu, špatnou pozornost, odbíhání od tématu, dyslexii, dysgrafii, nebo lehké věkové opoždění atd. Metoda totiž pracuje v převážné většině s asociacemi, emocemi, pocity, náladami a představivostí 

Jak to celé funguje?

Jemné a nenásilného vedení učitele je podstatou správně vedené hodiny. Přesný průběh a vyústění hodiny nikdy dopředu neznáme, záleží hlavně na tom, aby žák odcházel s určitým novým poznatkem, který je sám schopen přijmout, zvládnout a aby odcházel v pohodové náladě a s nadšením do další hodiny. Výuka je vždy individuální bez ohraničených a pevných mantinelů v požadavcích. Žák tímto svobodným přístupem a následnou hudební realizací vlastní fantazie má možnost spojit hudbu, představy, potažmo vlastní pocity, emoce a nálady se svou schopností a dovedností. Skládá si vlastní hudební motivy za korekce a pomoci svého pedagoga, které pak následně může rozvíjet i jinak než hudebně, třeba jako tvoření jednoduchých textů ke svým skladbičkám, vlastních obrázků atd. Jeho představivost je dále podporována v této metodě tím, že na začátku každé hodiny poslouchá některé z mnoha relaxačních zvuků přírody, například šumění lesa, louky, zpěv ptáků, tekoucí vody horských potůčků atd. Při tvorbě skladbiček pedagog žákovi může pomoci i tím, že mu například sám přehraje vlastní kratší hudební motiv na nástroj. Samotný hudební slabikář je koncipován tak, že si žák může svoji tvorbu do tohoto slabikáře zapisovat, doplňovat vlastní texty, obrázky atd. Hlavní myšlenka celé této metody vychází z pradávné podstaty, že hudba léčí duši. Hudba nesmí stresovat. V současné době se na tuto podstatnou, jakoby léčebnou schopnost hudby trochu pozapomíná. Mým cílem je v této metodě u každého žáka obnovit ten správný pocitový vztah k hudbě, kterým následně může člověk ovlivňovat i svoje nálady, psychické rozpoložení, potažmo i vlastní vztahy s okolím a celkově zlepšovat svoji náladu, vyrovnanost a přístup k životu


Takto může vypadat skladbička šestliletého žáka, kterou sám vytvořil.

.


.


Ukázka, jak může vypadá metoda např. v domově seniorů.


Autor a spoluautoři 

Na této metodě 111 Music se podílel kolektiv následujících spoluautorů, bez kterých by toto všechno nikdy nevzniklo a mezi které patří: paní Marcela Hanušová Priessnitzová, pan Mgr. Jaromír Valášek a Filip Jehlička.


Jan Valášek, DiS., od roku 2012 působí jako pedagog v ZUŠ Fr. Kmocha Kolín a je autorem metody 111 Music, kterou vyučuje. Studoval na Pražské konzervatoři obor klarinet ve třídě pana Prof. Milana Poláka. Dále ve svém studiu pokračoval na Akademii múzických umění v Praze, kde navštěvoval necelé tři roky třídu pana Prof. Vlastimila Mareše a pana Doc. Jana Macha. Poslední semestr však ze zdravotního důvodu zánětu šlach nemohl dokončit a díky této situaci byl nucen začít hledat řešení, jelikož běžná medicína mu nedovedla pomoci. Začal se tak zajímat o poradenství přírodní medicíny, které nyní ještě studuje na škole celostní a přírodní medicíny Kamaté v Praze, disponuje zasvěcením do 2. stupně Reiki a provádí Hlubinné abreaktivní terapie, na které absolvoval výcvik zakončený certifikátem u paní Marceli Hanušové Priessnitzové, která je žákem autora této metody pana Andreje Dragomireckého. Jeho cesta ho dovedla k Peruánské medicíně a biorezonančním přístrojům Bicom optima, nebo Somavedic, které mu dokázaly s několika předními českými léčiteli velmi pomoci a to včetně nejrůznějších přírodních doplňků, jako jsou zelené potraviny, probiotika na míru, atd.



Paní Marcela Hanušová Priessnitzová je od ledna roku 2005 Mistrem a učitelem Reiki. Za krátko pak následovala zasvěcení do Mistra Sílámátá Reiki, Imara Reiki, má za sebou kurzy RUŠ, Kineziologie, Hlubinné abreaktivní psychoterapie a Dornovy metody, přijala Archandělské zasvěcení a mistrovské zasvěcení energií Ra-sheeba, včetně zasvěcení Boha Slunce, je Mistrem Shambally 1024. Absolvovala kurz makrobiotické stravy u paní Naděždy Kubíkové a tyto zkušennosti s radostí předává i zákazníkům ve své prodejně Zdravé výživy v Kolíně. Tady uplatňuje i znalosti Homeopatie. Právě ona stála za hlavní kostrou učebnice, potažmo hudebního slabikáře. Přivedla tak zcela pevné základy, na kterých se celá metoda začala postupně intuitivním způsobem budovat, za což ji patří velké poděkování a zároveň vyjádření nesmírne pokory a vděčnosti.



Pan Mgr. Jaromír Valášek, převzal odborný hudebně teoretický dohled nad metodou 111MUSIC. Působí jako 1. hráč Státní opery a pedagog ZUŠ Fr.Kmocha v Kolíně klarinetista se svoji více než třicetiletou praxí ve svém oboru. Byl to právě on, kdo před více než třiceti lety začal přemýšlet, jakým jiným způsobem by bylo možné začít vyučovat děti hře na hudební nástroj, aby ze hry měly radost a ne stres. Trvalo dlouhou dobu, než vše uzrálo a postupným zkoušením a vylepšováním byla celá metoda dovedena k dokonalosti. Mgr. Jaromír Valášek je Absolventem oboru hry na klarinet na pardubické konzervatoři a Akademii múzických umění Praha ve třídě prof. Milana Etlíka a prof. Vlastimila Mareše. Od roku 1990 působí jako 1. klarinetista divadelního orchestru Státní opery Praha a jako pedagog na Základní umělecké škole Františka Kmocha v Kolíně. Věnoval se také komorní hře v souboru Harmonia Mozartiana Pragensis a je dlouholetým hráčem v dechové kapele Veselka Ladislava Kubeše.



Filip Jehlička, jako nejmladší ze spoluautorů této metody a zároveň výborný bývalý žák pana učitele Jana Valáška v ZUŠ Kolín na zobcovou flétnu, který toto obohatil o své vlastní fotografie a několik krásných ilustrací.