Častokrát jsem při své pedagogické činnosti a nebo při studiu na Akademii múzických umění v Praze přemýšlel, jak hudbu povznést na určitý vyšší stupeň, aby mohla dětem poskytnout ještě větší paletu nejrůznějších benefitů. A tak v době nejtvrdších omezení covidu, které jsou již naštěstí dávno minulostí, se začal rodit jistý koncept, kterému jsem dal symbolický název 111 MUSIC. Prvotní myšlenka, kterou jsem rozvíjel, směřovala k tomu, aby bylo dětem umožněno určitým způsobem svobodného tvoření hudby. Takto vznikla učebnice se slabikářem. Teprve časem jsem postupně začal přicházet na jisté souvislosti, ke kterým mě z větší části dovedli moji žáci a k této metodě jsem vytvořil techniku Hudební myšlenkové mapy, která ji velmi obohatila. Tímto impulsem spatřil za krátko světlo světa první audio hudební příběh z cyklu Hudebních myšlenkových map s názvem Cesta k babičce. Později se zrodilo volné pokračování s názvem Cesta do pohádky. Postup, kterým jsou tyto dvě audia vytvořena, je zcela speciální a nadčasový. Kombinuje se zde vyprávění pohádkového příběhu s prvky řízené relaxace, což silně umocňuje hudba klarinetu, klavíru, zobcové flétny s okolními zvuky přírody. Taktéž se zde prolíná jak naše, tak pohádková realita, což je pro děti klíčové. Tímto způsobem je dosaženo toho, že v daném dítěti vyvoláme předem připravenou hudební myšlenkovou mapu, která mu poté poslouží, jako veliká inspirace k jeho skladbičkám a následně skrze tyto nově osvojené postupy, se bude moci časem stát autorem svých příběhů, emocí, pocitů, vzpomínek atd., které bude převádět do světa hudby.

Respektive z předem připravených témat, která jsou součástí těchto audio příběhů, děti využijí k tomu, aby si do nich dosadily své vlastní. Například jejich babičku, dědu, školu, cestu k babičce, ale třeba i to, co s babičkou dělaly o letních prázdninách, nebo co si zde přejí prožít atd. Toto všechno poté převedou do hudební tvorby, kterou ve finální části budou interpretovat. Dítě po celou dobu těchto audio hudebních příběhů doprovází kouzelnou pohádkovou postavičku a snáze se tak zaposlouchá do celého děje. Tím se tak vyhneme případně jakýmkoli nepříjemným emočním prožitkům, kdyby mohlo například cítit zklamání, smutek, nebo stesk po skončení příběhu, protože tyto zážitky například nikdy nemělo možnost zažít a mohlo by mu to být i líto.

Aby ho to tedy nemrzelo a nebylo nešťastné, tak je zde v roli návštěvníka. Vnímá díky postavičce pocit klidu, bezpečí a můžeme říci, že je v podstatě pozorovatelem celého děje, aby se ho nic osobně nedotýkalo. Hudební myšlenkové mapy poskytují bezbřehé možnosti v tvorbě každému dítěti. A tak každé dítě si postupem času začne zcela samo tvořit zcela originální a jedinečné hudební myšlenkové mapy, které jsou jen jeho, které si přeje, a ve kterých se cítí krásně a to po všech stránkách. Následné skladbičky, které z těchto hudebních myšlenkových map vzejdou, jsou poté tím nejdůležitějším, jelikož dokonale odráží a zesilují jejich emoce, pocity a nálady. V této technice, jsem záměrně vytvořil propojení hudby klavíru, klarinetu a zobcové flétny, jelikož zní velice intuitivně a přesně tak, jak je v daný moment třeba. A to je také cílem a posláním této metody. Jakmile se děti naučí zábavnými způsoby základy hudební teorie a ovládnou po technické stránce svoji flétničku, stávají se pomocí techniky Hudebních myšlenkových map autory svých vlastních skladbiček a mají po této stránce neomezené možnosti ve své hudební tvorbě.

Pokud bude dítě svoji skladbičku hrát před více lidmi, automaticky tak odpadá jakákoli tréma, nebo strach. Jeho flétnička, na kterou tyto své skladbičky hraje, mu slouží jako klíč, který ho přenese do jeho vlastní fantazie, kterou vytvořilo skrze hudební myšlenkovou mapu. V dětské mysli se tak může na pozadí při hraní projektovat např. jeho vzpomínka z příběhu, která je vyvolána danou skladbičkou, nebo jejími úseky. Dítě má možnost se dostat zpátky do své kouzelné pohádky a představ vlastní fantazie. Cítí se tak šťastně, ale hlavně mu tato skladbička dává smysl a význam. Vytvořilo si jí totiž přesně podle sebe a na základě vlastních prožitků, které cítilo, anebo prostě proto, že se mu to tak líbilo. V neposlední řadě roste jeho sebevědomí a sebedůvěra, protože pokud si dříve třeba nevěřilo, tak nyní nastává opak a zároveň si uvědomuje, že má určitou přidanou hodnotu, kterou například dříve nemělo.

Jestliže dítě interpretuje své skladbičky, v mysli se mu tak automaticky vybavují jeho pocity, emoce a nálady, které s danou skladbičkou souvisí. Dokázalo se tak stát autorem svých skladeb a skrze tuto techniku Hudebních myšlenkových map převádět své krásné nápady do světa hudby a následně je i interpretovat. Pokud se u dítěte projevují nějaké nepříjemné emoce, je možné využít audio hudebních příběhů Cesta k babičce a Cesta do pohádky, která v dítěti dokáže navodit pocity klidu, uvolnění a bezpečí. Dítě si zde pomocí Hudební myšlenkové mapy nejprve postupně najde a poté vytvoří svůj vlastní bezpečný svět, který je pouze jeho, a který mu zajistí stabilitu a pocity klidu. Tím, jak si dítě doma tyto audia pouští znovu a znovu, se v něm pocity klidu a bezpečí upevňují. Navrací se přeci do své příjemné pohádky, nebo doprovází kouzelnou postavičku k její pohádkové babičce. Ví, že zde vždy najde bezpečí a přesně takto skrze tyto své nové zážitky začíná tvořit své první vlastní skladbičky. Metodu dále doplňuje i naše vlastní audio řízená relaxace s hudebním podkladem, která ještě více prohloubí pocity klidu a harmonie.